Koncept Opel OSV 40 se stal průkopníkem, bezpečnosti
Opel už desítky let platí za značku, která na nejvyšší stupeň hodnot svých modelů staví ochranu pasažérů. A víte, že na tom má velkou zásluhu i pozapomenutá studie s trochu tajuplným označením OSV 40? A víte, že je to právě 50 let, kdy tento experimentální model představil?
Pojďme se na tuto kapitolu z bohaté historie naší značky podívat!
Osobní i lehké užitkové vozy Opel mají jedno společné: Za všech okolností garantují bezpečnou jízdu díky mnoha moderním systémům aktivní i pasivní bezpečnosti. Ve vývoji a zavádění bezpečnostních systémů byl Opel vždy značkou, která určuje trendy a výrazně překračuje povinné zákonné požadavky. Už od roku 1973 byly všechny modely Opel vybaveny bezpečnostními pásy, tedy o tři roky dříve, než se to stalo povinností. A v roce 1974, tedy přesně před 50 lety, představil Opel vizionářský koncept, postavený na reálné technice sériového vozu, který nabízel zcela nový pohled na otázky bezpečnosti a bezpečnostních technologií pro budoucnost. Studie Opel Safety Vehicle, postavená na bázi produkčního modelu Kadett C, garantovala do té doby nedosažitelnou ochranu při nárazu v rychlosti 40 mil za hodinu, tedy cca 65 km/h - právě z toho vzešel i název konceptu: OSV 40.
Zadání znělo jasně: Náraz ve 40 mph nesmí být pro kompaktní vůz problém!
Opel představil svoji studii bezpečného kompaktního vozu OSV 40 právě před 50 lety na Mezinárodní technické konferenci o zvyšování bezpečnosti automobilů v Londýně. Na základě modelu Kadett C, který vyjel jen o rok dříve, inženýři německé automobilky rozvinuli své vize bezpečné konstrukce a výbavy moderního osobního vozu. Jednou z podmínek zadání bylo, že navzdory dodatečné bezpečnostní výbavě měla hmotnost vozidla zůstat pod hranicí 1000 kilogramů. Experimentální vůz OSV 40 nakonec vážil jen 960 kg, takže konstruktéři Opelu ukázali, že optimální pasivní bezpečnosti lze docílit nejen u velkých a těžkých vozidel, ale i u kompaktních vozů.
Při bariérových testech se prokázalo, že experimentální Opel OSV 40 splnil všechny zadané cíle: Po čelním nárazu do pevné bariéry v rychlosti 65 km/h bylo možné všechny čtyři dveře otevřít i bez pomoci vyprošťovacího nářadí. Přední část vozu absorbovala energii tak dobře, že se zkrátila až o 50 cm. Stejně přesvědčivé byly výsledky při čelním nárazu do sloupu v rychlosti 50 km/h, při nárazu zezadu, bočním nárazu do sloupu i při převrácení vozu v rychlosti 48 km/h.
Nárazníky s PU pěnou: Ochrana proti nárazům a deformacím
Inženýři Opelu přišli s několika v té době převratnými nápady, jak dosáhnout vynikajících výsledků při bariérových testech. Kadett C se stal dobrým základem, protože už v té době byl vybaven např. deformovatelným sloupkem řízení, měl už definované deformační zóny vpředu i vzadu a skelet navržený jako pevnou buňku, obklopující prostor pro cestující.
Na první pohled zaujmou velké nárazníky studie OSV 40. Ty byly vyplněny polyuretanovou pěnou, která výrazně zvyšovala jejich schopnost absorpce nárazové energie. Vpředu byly použity podélníky vyplněné pěnou, které se řízeně deformují při nárazech v rychlostech nad 8 km/h. Při nárazech pod 8 km/h dokázala vypěňovaná struktura pohltit maximální množství nárazové energie, takže při drobných kolizích docházelo k pouze minimálnímu poškození – šlo vlastně o předchůdce později sériově zaváděných „samoopravných“ nárazníků. PU pěnou byly vyplněny i dutiny bočních prahů a dveře, což zvyšovalo ochranu při bočních nárazech. Zesílené střešní profily a ke stropu ukotvená přední sedadla (která bylo ale stále možné podélně nastavovat) výrazně zvýšily odolnost prostoru pro cestující. Čelní okno z vrstveného skla bylo navíc vlepeno přímo do karoserie, což rovněž zvýšilo tuhost karoserie.
Vize budoucích bezpečnostních prvků i v kokpitu
Uvnitř experimentálního vozu OSV 40 byly všechny povrchy, se kterými by cestující v případě nehody mohli přijít do kontaktu, polstrovány dvoucentimetrovou vrstvou polyuretanové pěny. A sloupek řízení byl ve spodní části vybaven ještě další deformovatelnou sekcí.
Centrální výstražný systém, dodaný renomovanou firmou Hella, řídil 11 funkcí a na případné chyby upozorňoval rozsvícením výstražných kontrolek. Čtyři přídavná světla za zadním oknem signalizovala nouzové brzdění a zároveň fungovala jako výstražná světla. Díky svému umístění vysoko nad vozovkou byla dobře viditelná pro všechny účastníky provozu. V zájmu zamezení oslňování protijedoucích řidičů dostaly světlomety systém samočinného nastavování sklonu světelného paprsku, což byl v té době vysoce inovativní prvek, který předznamenal nástup dnešních adaptivních technologií osvětlení. O dokonalý výhled dozadu se staralo řidičovo boční zpětné zrcátko, které díky svému rozdělení minimalizovalo tzv. mrtvý úhel a de facto předjímalo funkci dnešních panoramatických zrcátek.
Průkopník moderních bezpečnostních technologií: Od OSV 40 k současné Astře
Vliv a význam studie Opel OSV 40 byl obrovský: Poznatky z vývoje a testování experimentálního vozidla byly rychle zapracovány přímo do výroby nových sériových modelů. Experimentální OSV 40 zároveň přispěl ke změně povědomí veřejnosti - do té doby byly otázky, jako je bezpečnost vozidel a prevence nehod pro většinu motoristů okrajové. Dnes zákazníci při výběru svého vozu naopak pasivní i aktivní bezpečnost svého vozu považují za jeden z nejdůležitějších momentů – v tom byla role konceptu Opel OSV 40 opravdu průlomová.
